Nouzový „stativ“? Poslouží i svislá opora
Ne každá fotka nutně vyžaduje řezavou ostrost, ale ve valné většině případů neostrost způsobená roztřesením fotoaparátu poměrně dost vadí. Není-li dostatek světla, logicky použijeme stativ. Jenže – co si budeme nalhávat, většina fotografů jej bere jako nutné zlo, zátěž, kterou musí tahat a nakonec je ještě zpomaluje a omezuje v tvořivosti. Něco pravdy na tom je, a i když stativ zkrátka přinejmenším pro některé náměty a žánry do základní výbavy patří, každý fotograf se více či méně často dostane do situace, kdy není k dispozici a světelné podmínky z ruky fotit nedovolí. V takovém případě je dobré se rozhlédnout kolem sebe a využít prostředí. Fotoaparát můžeme ve městě položit na zídku, lavičku nebo odpadkový koš, v přírodě využijeme kámen nebo pařez.
Tohle asi napadne skoro každého, ale fotografové leckdy přehlížejí jinou možnost – opření fotoaparátu o svislou oporu. Výborně nám může posloužit sloup veřejného osvětlení, strom či zeď. Technik, jak takovou oporu využít, je hned několik:
- Nejsnazší je opřít se prostě vaším ramenem a bokem a jinak fotit jako obvykle. Pokud fotoaparát držíte správně a máte lokty u těla, už i takto jednoduché opatření vám přidá na stabilitě.
- Účinnější bývá, když se opřete přímo rukou, v níž držíte fotoaparát. Podle vašeho úchopu to může být levá i pravá ruka – fotoaparát opět držíte, jak jste zvyklí, ale jednu či druhu ruku zapřete proti sloupu či stromu.
- Asi nejvíce na stabilitě přidá, pokud se vám podaří opřít přímo fotoaparát, a to co největší plochou. Menší a lehčí fotoaparáty můžeme například přitisknout celou boční hranou. Hrbaté povrchy tohle samozřejmě ztěžují a je třeba pohlídat, aby se fotoaparát v některé jiné ose nepohupoval přes nerovnost.
- Pokud používáte větší teleobjektiv, stabilnější pozice dosáhnete, když se opřete jím – snížíte tak chvění v ose kolmé na opěru. Jinak je technika podobná té předchozí, může ale vyžadovat úpravu úchopu. Nebojte se experimentovat, někdy například nejlépe funguje, když třeba strom, o který se opíráte, obejmete rukou, kterou pak držíte objektiv, a tisknete jej lehce k opoře.
Ať už použijete jakýkoliv způsob, vždy je dobré vyvinout určitý tlak proti opoře, kterou využíváte, a zároveň si ověřit, že se fotoaparát pokud možnost moc nepohybuje v ostatních osách. Čím menší styčná plocha, tím labilnější je opora.
Hlavní výhodou využití svislých opor je, že s nimi obvykle můžeme fotit z různých výšek a úhlů. Obvykle takto sice naženeme jen pár expozičních stupňů, ale často je to právě to, co nám schází pro focení z ruky. V extrémních případech se někdy dají udržet až překvapivě dlouhé časy, ale pokud se na něco podobného chystáte cíleně, stejně raději zvolte stativ. Ať už ale fotíte s jakoukoliv oporou, nezapomeňte, že fotoaparát o tom neví, takže automatika nadále nastavuje hodnoty, jako byste fotil z ruky. Zejména citlivost ISO, která má při příliš vysokých hodnotách destruktivní dopady na kvalitu fotografií, je parametr, který budete chtít v takovém případě nastavit ručně.
Dobré světlo a hezké počtení přeje Michal Krause!
Články a zajímavosti
Hyperzooming – Hallstatt (časosběr)
Se zajímavými časosběrnými videi se v poslední době roztrhl pytel – nu, dobrá, to je možná trochu přehnaný popis situace, ale po skvělém videu z Instabulu z minulého vydání je tu dnes další perla s novátorským přístupem. Fotograf Geoff Tompkinson přišel s technikou, kterou nazývá hyperzooming, a rovnou nám jí předvedl ve videu představujícím rakouský Hallstatt. Snímek vzbuzuje dojem, že byl celý natočen v jediném záběru přístrojem umožňujícím takřka neomezený zoom, což samozřejmě není pravda, jak potvrzují například záběry zoomující skrz budovy. Ve skutečnosti je efektu dosaženo díky perfektnímu sladění pohybu fotoaparátu a zoomování. Vynikající nápad, skvělé spracování.
Průvodce plachého fotografa vedením portrétované osoby (portrét, praxe)
Znáte to – fotíte kamarády, rodinu, děti a ať děláte co děláte, všechny snímky vypadají nepřirozeně, portrétovaní se nepřirozeně zubí, poulí oči a ve snaze vypadat co nejcivilněji se naopak dostávají do totální křeče, která zabíjí jakoukoliv vaší snahu. Dost možná to není chyba modelů – možná prostě neznáte ty správné fígle, jak je vést k požadovanému výsledku. Fotografka Alexandria Huff se proto rozhodla sepsat článek nazvaný Průvodce plachého fotografa vedením portrétované osoby. Je to trochu rozmáchlý titulek s ohledem na to, že vlastně obsahuje jen dvě rady, ale obě jsou extrémně praktické, a tak to autorce rádi odpustíme :)
10 tipů pro lepší výsledky při fotografování z dronů (letecká fotografie)
Budoucnost letecké fotografie s pomocí dronů je sice plná otázníků, ale přesto je tento obor stále na vzestupu. Pokud se do něj chcete vrhnout, mohly by se vám hodit rady zkušeného fotografa Vadima Sherbakova, který se ve svém článku věnuje řadě témat od nastavení fotoaparátu přes využití bracketingu či filtrů, obtíže s noční fotografií až po finální postprodukci. Celé téma je nepochybně mnohem obsáhlejší, než aby ho mohl pokrýt jeden článek, ale rady zde jistě najdete užitečné.
Rady pro úspěšnou leteckou fotografii (letecká fotografie)
Shodou okolností ve vzduchu ještě zůstaneme, ale tentokrát ve variantě, kdy neletí jen fotoaparát, ale i vy. Fotograf Scott McCook totiž rovněž sepsal své rady, ale tentokrát pro fotografování z letadla – nikoliv z velkého dopravního, ale z najatých menších strojů typu Cesna. Jeho článek se věnuje celé problematice od začátku do konce – od vyhledávání zajímavých lokalit přes plánování letu, vhodnou techniku až po postupy před i při samotném focení. Cílené zaměření na leteckou fotografii tohoto druhu bohužel obnáší velmi vysoké investice do nájmu letadel, takže se mu asi mnoho fotografů věnovat nebude, ale Scottovy rady jsou praktické třeba i pro situaci, kdy si na dovolené dopřejete vyhlídkový let. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti – při letu nad Deltou Okavango jsem hromadu fotek zazdil například jen tím, že mi nedošlo, že ve vibrujícím letadle potřebujete k pořízení ostré fotky mnohem kratší expoziční časy, než v klidu na zemi.
Krátce
Další z videotutoriálů od Bowensu zasvěcuje do tajů použití více světel v portrétní fotografii: Jak úspěšně kombinovat tvrdé a měkké světlo ・ V minulém vydání jste mohli vidět skvělé video z Istanbulu od Roba Whitwortha a tady je zajímavý rozhovor s tímto tvůrcem, v němž se dozvíte i to, kolik hodin natáčení trvalo a kolik snímků bylo třeba pořídit (nápověda: obojího hodně) ・ Fascinující – minutové video donutí trikem váš mozek vidět černobílou fotku v plných barvách