175. vydání

Nepravidelný přísun inspirace je tu. Dnes se shodou okolností věnuji fotografiím, které se nesnaží být perfektní – tedy alespoň ne v tom obvyklém smyslu. Ponořte se do světa cílené nedokonalosti s videem Jamieho Windsora, mrkněte na úmyslné pohyby fotoaparátu při focení krajiny Andyho Graye, wildlife imprese Jiřího Hřebíčka či melancholické portréty Antonia Palmeriniho.

Dobré světlo a hezké počtení přeje Michal Krause!

Články a zajímavosti

Jsou vaše fotografie až moc perfektní? (video)

„Wabi–sabi je pojem z japonské estetiky, který je zaměřen na přijetí krásy věcí v jejich pomíjivosti a nedokonalosti“ (Wikipedia). Jamie Windsor ve svém videu hovoří o tom, že jsme leckdy příliš posedlí dokonalostí, a to může našim fotografiím škodit. Jeho zamyšlení podle mého názoru stojí za shlédnutí, protože tento postoj vysvětluje velmi srozumitelně a zároveň rozumně. Rozhodně nechce říct, že se máme zbavit svého drahého a technicky skvělého vybavení, ale jen to, že by nás technická dokonalost neměla odvádět od toho, aby fotografie, které pořídíme, vzbuzovaly také emoce a nutily k zamyšlení. Uvádí samozřejmě i příklady několika fotografů, kteří se z různých důvodů s technickou kvalitou příliš nepářou, a přesto jejich fotografie fungují výborně. Jako vždy to samozřejmě neznamená, že by zrovna takto měl fotit každý a v jakémkoliv žánru, ale přesto si myslím, že vůbec neškodí vzít si z toho trochu inspirace.

Skvělý fotograf Hiroshi Sugimoto fotografoval architekturu záměrně neostře – dle jeho slov výjimečná architektura přežije „útok“ neostré fotografie. Church of the Light, 1997 (© Hiroshi Sugimoto)

Skvělý fotograf Hiroshi Sugimoto fotografoval architekturu záměrně neostře – dle jeho slov výjimečná architektura přežije „útok“ neostré fotografie. Church of the Light, 1997 (© Hiroshi Sugimoto)


Andrew S. Gray – Intentional camera movement

Intentional camera movement, neboli záměrný pohyb fotoaparátu, je další způsob, jak vynechat z rovnice skvělé fotografie otázky jako je rozlišení a ostrost. Na co ovšem tato technika rozhodně nerezignuje, je vizuální kvalita a estetika, pouze ji dosahuje jiným způsobem, který v konečném výsledku napodobuje spíše malířské směry jako třeba impresionismus. Zvládnout správně záměrné rozmazání fotografií pohybem tak, aby nevznikl bohapustý zmatek, není vůbec snadné. Občas se jistě můžete povést vizuálně zajímavý výsledek čistě náhodně, ale systematický přístup k této metodě se od ostatních nijak neliší – je třeba hodně praxe a možná vás překvapí, že i promýšlení a plánování, než se dostaví výsledek, jaký skýtá třeba práce fotografa Andrewa S. Graye, kterou doporučuji jako zdroj inspirace v tomto méně obvyklém podžánru. Jeho portfolio obsahuje řadu zajímavých fotografií krajiny čistě přírodní i se zahrnutím architektury. Pokud byst něco podobného chtěli zkusit, můžete začít na Andrewově YouTube kanálu.

Dryburgh Abbey Study (© Andrew S. Gray)

Dryburgh Abbey Study (© Andrew S. Gray)


Jiří Hřebíček – Wildlife Impressions

Jestli je některý žánr opravdu hodně zaměřený na technickou kvalitu, je to wildlife fotografie. Tady pro žádné neostré fotky není prostor – maximálně ještě tak občas panning pohybu nebo rozmazaná křídla kolibříka, ale tím to hasne. A nebo že by ne? Fotograf Jiří Hřebíček opakovaně dokazuje, že ani ve fotografie divoké přírody nemusí být ostrý jediný pixel a přesto umí být velmi působivé. Opět se nám tu objevuje slovo imprese, tedy dojem či pocit, a myslím, že přesně to řadu fotografií, které v Jirkově portfoliu najdete, perfektně vystihuje. Nekladou si za cíl popsat zvíře, které se ocitlo před objektivem, ale zachytit a předat určitou náladu, často velmi grafickou formou.

Neodolal jsem, a jako ukázkovou fotografii vybral jednu z těch nejminimalističtějších (© Jiří Hřebíček)

Neodolal jsem, a jako ukázkovou fotografii vybral jednu z těch nejminimalističtějších (© Jiří Hřebíček)


Antonio Palmerini – mistr melancholie

Také portrétní fotografie si umí hodně vyhrát s technickými aspekty – řeší se tu nejlepší objektivy a spousta času se věnuje také nejrůznějším postupům při svícení. V řadě případů to nepochybně ani jinak nejde, ale dnes se bavíme o subjektivní fotografii, která k zachycení „reality“ před objektivem přistupuje odlišně. Stoprocentně to platí pro melancholické portréty Antonia Palmeriniho, který pracuje záměrně s dlouhými expozičními časy, dvojexpozicemi a speciálními postupy při vyvolání snímků (neboť jeho médiem je film), aby poskytl divákovi něco jiného než popisný záznam. Jeho fotografie mají rozhodně náboj a atmosféru, ať už nechává osobu ve fotografii vyniknout nebo ji spíše jen v obraze tušíme.

Bloomsday (© Antonio Palmerini)

Bloomsday (© Antonio Palmerini)

Krátce

Několik tipů, co vyzkoušet v astrofotografii, pokud se třeba nudíte v karanténě. ・ Další věc, kterou můžete doma zkoušet, je focení vlastní rodiny. Článek Simona Wiffena vám poskytne tipy i inspiraci. ・ A do třetice něco pro inspiraci – co takhle zkusit abstraktní makro s trochou papíru a světla? ・ Video z kanálu PiXimperfect ukazuje, jak využít gradient map pro dodging a burning. Výsledná úprava je dle mého názoru dost přestřelená (zvláště v očích), ale míru určujete vy a použitá technika je podle mě zajímavá. ・ Povídání o tom, proč krajinářská fotografie neznamená jen širokoúhlé objektivy – včetně vysvětlení a ukázek (video) ・ Trochu starší, ale rozhodně povedená fotografie meteoritu i s příběhem jejího vzniku, v němž svou roli sehrála i náhoda.

Meteorit (© Prasenjeet Yadav)

Meteorit (© Prasenjeet Yadav)

 

Líbil se Vám tento výběr článků o fotografování?

Přispějte na provoz Lepších fotek. Zvolte si sami výši příspěvku. Platba je bezpečně realizována pomocí služby PayPal.