47. vydání

Komprese perspektivy s pomocí teleobjektivu

Je známou věcí, že s různými ohniskovými vzdálenostmi můžeme sice dosáhnout přibližně stejného záběru hlavního objektu, ale protože se od něj přitom budeme muset přiblížit (při použití širšího ohniska) nebo vzdálit (při použití delšího ohniska), výsledkem bude zcela odlišná perspektiva výsledného snímku.

Širokoúhlé objektivy perspektivu zdánlivě prohlubují (skutečným důvodem je fakt, že se pro požadovaný záběr musíme k objektu více přiblížit) a tento efekt je poměrně dobře znám – v extrémním podání to jsou ony velké hlavy proti malým tělíčkům, které nám zobrazí objektiv typu rybí oko nebo třeba panoramatické kukátko ve dveřích. Ostatně, fotografický příklad (byť ne tak přehnaný) najdete o pár odstavců níže v příspěvku o fotografce Kaylee Greer.

Méně se ale při focení vědomě používá opačný efekt, kdy teleobjektivy perspektivu naopak zdánlivě komprimují (pravým důvodem tohoto jevu je samozřejmě opět změna pozice fotoaparátu) – tedy vzbuzují dojem, že objekty různě vzdálené od fotoaparátu jsou k sobě mnohem blíž, než je tomu ve skutečnosti. Asi bych těžko hledal lepší příklad než tuto scénu z filmu Jeden musí z kola ven:

(pokud se vám video nezobrazuje, můžete jej shlédnout na serveru Vimeo)

Použití extrémního objektivu s ohniskovou vzdáleností 2 000 mm umožnilo letadlo začlenit do scény od okamžiku, kdy za oběma herci přistává ve vzdálenosti 1 míle! Pokud by kameraman použil kratší objektiv a popošel blíže k hercům, letadlo by bylo v obraze výrazně menší. Výsledek je opravdu zajímavý, nemyslíte?

Při fotografování obvykle používáme poněkud menší rozsah ohniskových vzdáleností, ale přesto můžeme tohoto efektu obdobně využít. A to nejen při portrétu, ale třeba i při focení krajiny, kdy se delší skla často používají k zachycení odstupňovaných „vrstev“ v kopcovité krajině nebo možná ještě častěji při focení velkého Měsíce či Slunce v pozadí fotografie.

Dobré světlo a hezké počtení přeje Michal Krause!

Články a zajímavosti

Dragos Ionescu – Děda drsňák (portrét)

Zajímavý nápad dostal rumunský fotograf Dragos Ionescu – během prázdninového pobytu doma se rozhodl nafotit svého dědu. Nezvolil k tomu ale obvyklý reportážní přístup, nýbrž stylizované filmové pojetí, v němž svého prarodiče vykresluje jako drsňáka ze staré školy. Na krajináře, který to bral mimo jiné i jako školu práce s blesky (a postprodukce, protože ne vše, co na fotografiích uvidíte, vzniklo ve fotoaparátu) to není vůbec špatný výsledek, co říkáte?


Kaylee Greer – psi (zvířata)

Fotografky psů se v Lepších fotkách mihly už dvakrát – nejdříve Elke Vogelsang a o něco později Anne Geier. Dnes tu máme další dámu věnující se tomuto subžánru (který, zdá se, zcela opanovaly ženy) na vynikající úrovni – Kaylee Greer. Její psí portréty jsou zase jiné než jejích zmíněných kolegyň. Zatímco Elke Vogelsang pracuje převážně ve studiu a Anne Geier fotí své pastelově laděné snímky v přírodě s využitím teleobjektivů, Kaylee Greer sice rovněž vyráží do exteriérů, ale vsází naopak na široká ohniska, výraznou perspektivu a syté barvy. Je opravdu zajímavé vidět, jak různorodě se dá jedno téma zpracovat. Já osobně dávám přednost fotografiím Anne Geier, ale diář Kaylee Greer plný prý už teď až do konce roku 2017 dává tušit, že řada majitelů psů to vidí jinak :)


Istanbul ve stylu filmu Počátek (město, digitální manipulace)

S využitím dronu a samozřejmě i následné nemalého množství digitální manipulace vytváří turecký umělec Aydın Büyüktaş záběry prostorově deformovaných městských krajin, které se podobají těm z filmu Počátek (Inception) – byť podle autora je jeho inspirací satirický román Flatland (česky „Plochozemě: román mnoha rozměrů“). Vítejte ve světě, kde fyzikální zákony tak docela neplatí.


Fotografie ve fotografiích (inspirace)

Fotografie ve fotografii není příliš nový nápad – inspirací k ní byly jistě už matnice a hledáčky velko– a středoformátových fotoaparátů před desítkami let, ale skutečný boom tohoto efektu přišel s digitální fotografií a chytrými telefony, takže je krajně nepravděpodobné, že byste se s ním ještě nepotkali. Server 500px sestavil svůj výběr fotografií ve fotografiích, který má tu výhodu, že se v něm najdou snímky s dobrým zpracováním a občas i nápadem. Proč se tedy nenechat inspirovat.


Fotky v Severní Koreji nepřijatelné (dokument)

Fotograf Éric Lafforgue získal několikrát povolení k fotografování v komunistické Severní Koreji. Po jeho šesté návštěvě se ovšem stal nežádoucí osobou, když propašoval ven fotografie neschválené vládními orgány země. Ať už si o celé kauze myslíme cokoliv, je velmi zajímavé vidět snímky, které jsou pro vůdce Severní Koreje nepřijatelné, a to včetně zdůvodnění. Očekávané důvody, jako je zobrazování chudoby nebo focení armády, doplňují ty překvapivější – například zákaz focení pomníků vůdců zezadu nebo zákaz používání fotografických blesků. Lafforgueovy jsou každopádně zajímavé jak z fotografického hlediska, tak jako dokument života v nejizolovanější zemi světa.

Krátce

Ztratili jste krytku objektivu s průměrem filtru 72 mm? Perfektní náhradou je prý víčko od zmrzliny Häagen-Dazs :) ・ V Srbsku probíhá souboj o autorskou ochranu fotografií – nový návrh zákona totiž definuje fotografování jako „rutinní mechanický akt“ ・ Minule jsme tu řešili otázku, zda nechat focení svatby na hostech s mobilem. Řekl bych, že pokud by zvládali fotit takto, dalo by se o tom uvažovat ・ Ačkoliv se může zdát, že už bylo vše vyfoceno, každou chvíli se objeví nějaké nové téma – třeba kočky zespodu… ・ … a nebo krásné minimalistické scény tvořené s pomocí balónků ・ Krajináře potěší, že předpovědi počasí dle numerického modelu ALADIN jsou nyní dostupné na 72 hodin dopředu ・ A příznivci astrofotografie možná ocení kalkulátor přeletů Mezinárodní vesmírné stanice (ISS)