Hledejte neobvyklé úhly pohledu
Jedním z hlavních problémů, kterým musí dnešní fotograf čelit, je okoukanost. Nejen, že dnes fotí miliony a miliony lidí, ale internet a sociální sítě poskytují možnost tyto fotografie snadno publikovat. A lidé této možnosti využívají, takže je opravdu těžké přijít s něčím, co už diváci neviděli v padesáti zanedbatelných obměnách. Pokud fotíte pro sebe a pro radost, je naprosto v pořádku, když uděláte padesátou první podobnou fotku prostě jen proto, že jí chcete mít. Jakmile jsou ale vaše ambice vyšší, je třeba před stiskem spouště přemýšlet o tom, jestli máte šanci právě s tímto záběrem zaujmout vaše publikum.
Způsobů, jak se odlišit, je povícero. Tím prvním, který se přirozeně nabízí, je zvolit neotřelý úhel pohledu a tentokrát to nemyslím jako metaforu. Zkuste se zkrátka podívat na váš námět z jiného místa, lehněte si na zem nebo vyšplhejte výš, přibližte se a nasaďte širší sklo nebo se naopak vzdalte a foťte teleobjektivem, vyberte si jen detail nebo naopak zasaďte fotografovaný námět do širšího konceptu. Máme přirozenou tendenci domnívat se, že nejfotografovanější kompozice je ta nejlepší, a že hledat jinou je ztráta času, protože optimální výběr už byl proveden stovkami fotografů před námi. Bojíme se, že budeme znovu vynalézat kolo a naše obava nás svazuje, takže buďto nefotíme vůbec nebo jen otrocky napodobujeme své předchůdce. Je to pohodlnější a šetří to práci a čas. Jenže to také téměř eliminuje naší šanci přijít s něčím novým.
Budete-li se držet mé rady z prvního vydání a začnete sledovat práci dalších fotografů, po čase zjistíte, že těm nejzajímavějším se právě nové úhly pohledů nacházet daří. Chcete být raději jedním z nich nebo jít s davem reprodukujícím donekonečna totéž?
Dobré světlo a hezké počtení!
Fotograf týdne: Yousuf Karsh
Současné fotografy, které jsem do této rubriky vybíral doposud, neuškodí sem tam proložit skutečnými klasiky. Jedním z nich je kanadský fotograf arménského původu Yousuf Karsh. Karshovou doménou byly portréty a před jeho objektivem se prostřídala pěkná řádka známých osobností od umělců přes vědce až po politiky. Jmenujme namátkou třeba Winstona Churchilla, britskou královnu Alžbětu II., Alberta Einsteina, Ernesta Hemingwaye nebo Audrey Hepburn. Každý samotný portrét je vysokou školou fotografického řemesla, svícení a umění zachytit osobnost fotografovaného v jednom. Perličkou v Karshově přístupu je fakt, že údajně zvlášť nasvěcoval ruce portrétovaných, ale jeho největší předností pro mě osobně není nepopiratelně skvělé řemeslné zázemí, ale především opravdovost fotografovaných, která z jeho portrétů přímo čiší. Ačkoliv nejznámější Karshým portrétem je nejspíš ten Winstona Churchilla, do tohoto vydání jsem dal přednost fotografii Audrey Hepburne.
Články a zajímavosti
Tři tipy, jak se vyvarovat nepřirozených póz (praxe, portrét)
diyphotography.net
„Tahle fotka má říkat ‚Gellerová a Bing se vezmou‘ a ne ‚Místní občanka zachránila tonoucího idiota‘!“. Tento citát ze seriálu Přátelé trefně ilustruje problém, který má většina z nás na druhé straně fotoaparátu – tedy před objektivem. Místo uvolněného pózování začneme vypadat jako maratonec v křeči a pokud nás fotograf nedovede ke kýženému výsledku, bývá fotka na vyhození ještě před stiskem spouště. Svatební fotografka Jasmine Star ve svém krátkém videu popisuje metody, kterými dosahuje u svých klientů přirozených a dobře působících póz. (Video v angličtině, 2 minuty)
Jak vznikla fotografie „Pád v kuchyni s letícím jídlem“ (digitální kompozice)
petapixel.com
Pro některé fotografy (a žánry) je vhodnou formou vyjádření digitální kompozice, díky níž je výsledná fotografie poskládána takříkajíc ze součástek. Fotograf Derek Johnston pojal nápad, že vyfotí sám sebe v hypotetické a nezáviděníhodné situaci, kdy zakopne v kuchyni s talířem sušenek v jedné a hrnkem kakaa v druhé ruce. Co si usmyslel, to také učinil, a posléze zveřejnil článek, ve kterém detailně ukazuje, jak jednotlivé fotografie vytvořil a posléze spojil do výsledného díla. Podobné postupy jsou vhodné například v reklamní fotografii – a nebo prostě pokud takto tvořit chcete. Není na tom nic špatného. (Článek v angličtině, doba čtení 1 minuta + fotografie).
Vylepšení očí ve wildlife fotografii (wildlife, postprodukce)
youtube.com
V lidském mozku je to už tak zařízené, že oči ve fotografii silně přitahují naší pozornost, a jsme také velmi citliví na to, když s očima není vše v pořádku – třeba když jsou v místech, kde je tušíme, jen hluboké černé díry bez náznaku kresby. S takovou fotografií asi už těžko něco uděláme, ale jindy je docela dobře možné oči decentně vylepšit během postprodukce. Tutoriál fotografa Steva Perryho ukazuje, jak drobnými úpravami oči ve fotografii trochu „vypíchnout“, aniž by působily nepřirozeně – jedná se především o decentní zesvětlení, zdůraznění odrazů světla (catch lights) a případně posílení sytosti. Návod je určen pro Photoshop, ale velmi podobných výsledků lze dosáhnout i v jiných programech včetně Lightroom. (Video v angličtině, 6 minut)
Lightroom efektivně 26: práce se dvěma monitory (praxe, nástroje)
paladix.cz
S nástupem notebooků a jejich postupným vytlačováním stolních počítačů je stále častější, že má fotograf k dispozici dva monitory – jedním je displej notebooku a druhým větší monitor pro práci v klidu domova. Profesionální programy pro práci s fotografiemi obvykle použití více monitorů podporují a Lightroom není výjimkou, takže jsem se aktuálním dílu seriálu Lightroom efektivně věnoval právě plnému využití dvou-monitorové konfigurace.